Les pradávných je obrovské území na severu Azdeirie, ohraničené na východě Bílými horami, na severu mořem a z jihu a západu vysokým srázem. Do lesa vede jen několik stezek, které jsou bráněny pomocí Hlásek. Hlásky jsou malé opevněné tábory plné lovců a vojáků, kteří mají zabránit monstrům z lesa dostat se do ostatních částí Azdeirie. Největší stezku pak chrání Ylaziorská škola magie. Důvodem této obrany je samotná podstata lesa, ve kterém se objevují podivní tvorové z časů starých orků. Podle samotného Ylaziora, zakladatele školy, je pravděpodobné, že pradávní orkové tu testovali nějaké časové zařízení, podobné sauří technologii Chronosféra. (Místopis Azdeirie, Kirteiroszká knihovna) Setkání dvou světů 4.11. 397 Ylaziorská Hláska, byla nejmenší ze všech hlásek. Byla vlastně jen předsunutou hlídkou Ylazioru, Azdeiriánské magické školy. V této části lesa byl většinou klid. Jen zřídka se sem zatoulala nějaká větší šelma. Toho osudného rána však vojáky probudilo dunění a dusot. Slunce ještě bylo za obzorem, když celou Hlásku osvítil kužel ostrého světla. Lovec, který byl právě na stráži vzal svůj luk, namířil na světlo a vystřelil. Ozval se kovový náraz a vzápětí podivný kovový hlas vykřikl cosi v jazyce, kterému nikdo na Hlásce nerozuměl. Pak světlo zhaslo a nastala zkáza. Z lesa se svistotem vylétli dva podivné válce, které při dotyku se zdí pevnosti vybuchly se silou sudu trpasličího prachu. Další zasvištění a budova s věží, vlastně jediná budova Hlásky se rozprskla po okolí. Věž se s lomozem skácela k zemi. Tvor vydal hluboký, táhlý zvuk a poté odkráčel zpět do hloubi lesa. Teprve po chvilce se z trosek vyhrabalo několik přeživších vojáků a lovců. * o 900 let dříve Doktor Sardgol, vedoucí Waeligarské výzkumné základny, byl na svou práci patřičně hrdý. Vždyť pod jeho vedením dokázali vědci přijít se spoustou úžasných technických novinek. Co na tom, že většina byla jen kopií z databáze cizí vesmírné lodi, která jim před pár lety doslova spadla z nebe. Tedy s přispěním Dorelgonských obranných věží samozřejmě. Doktor se snažil tvářit umírněně na obrazovku, kde se právě rozčiloval jakýsi generál z Válečné rady. „Doktore Sardgole, Wita-nea je důležitý komplex. Nemůže přece jen tak zmizet. To bude mít následky.“ „Generále, při vší úctě, to rada tlačila na pokusy s časovou kapslí. Je velmi pravděpodobné, že se posunuli do budoucnosti. Když počkáme, jistě se zase objeví.“ „Nezajímají mě vaše výmluvy doktore, posílám do komplexu Eskadru pomsty. Oni už zjistí co se tam stalo.“ „Ti určitě,“ Pomyslel si Sadgol, nahlas však řekl jen: „Ano pane.“ * Čtvrté ráno po útoku se před Ylaziorskou bránou sešla nesourodá skupinka. Vrchní Ylaziorský mág, elf Wailrad se svými dvěma zástupci a lidským mladíkem. Jmenoval se Cerebor a nadcházející výprava, byla závěrečnou zkouškou magické školy. Dorazil i druidský mistr Flairo s řádu stříbrného stromu, který byl pozván jako konzultant. Jako odborník přes přírodu, se měl pokusit zjistit, o jakého tvora šlo. I on s sebou měl učedníka, jmenoval se Adorey. Třetí část skupiny tvořili členové gildy Ochránci světla, pod vedením jednoho z velitelů, mága Raghatora. S ním tu byla trpasličí válečnice Wijerna a tři nováčci. Bojovník Arteros, který nedávno získal titul Lord Azdeirie a dvojčata Tahery a Zirae, které zastávali funkce léčitelů. Wailrad všem v krátkosti vysvětlil co se stalo předsunuté Hlásce. „Podle toho co říkáte, by to mohl být nějaký golem starých orků,“ obrátil se Raghator na Wailrada. „Je to možné,“ ztišil hlas Wailard. „Víte sám, že Kirteiros prý varoval Ylaziora před tímhle lesem. Říkal, že by se tu mohli objevit tvorové z minulosti. Mluvil o nějakém zařízení na skoky v čase.“ „Ano,“ přikývl Raghator, „něco podobného použili Sauři pro skok do budoucnosti.“ „Jak to víte?“ „Těsně před válkou s Dorelgonem, skupina Strážců Atlantey zkoumala ruiny Waeligaru. Našli několik zápisků o nějaké nehodě v místě zvaném Wita-nea. To místo údajně leželo kdesi v Údolí nenávratna.“ „Tam jsem byl před dvěma lety,“ skočil mu do řeči Flairo. „Není tam vůbec nic, jen kráter, jakoby tam dopadl nějaký meteorit.“ „Pokud to místo skutečně skočilo v čase, vypadalo by to podobně. Mohlo se znovu objevit.“ „Hloupost,“ nedal se druid odbýt. „Pánové, prosím vás,“ zarazil je Wailard. „Nemá smysl se teď přít.“ „To je pravda, měli bychom vyrazit, ať dorazíme do Hlásky co nejdříve,“ pronesla Wijerna a sama se vydala na cestu. Ostatní jí ihned následovali. * Kapitán Garsho, vedl zvláštní jednotku Dorelgonské armády, nazývanou Eskadra pomsty. On a dalších deset bylo vysláno do komplexu Wita-nea, který se den předtím záhadně odmlčel. Výsadkový modul, na jehož palubě se kapitán a jeho mužstvo nacházelo, vypadal jako položené obří vejce Garka. Ze zadní části vyčuhovali čtyři masivní motory a vpředu nahoře dvě malá křídla pro zavěšení zbraní. Modul přeletěl hory až do údolí Waelagir. Odsud to byl do Wita-nea kousek. „Wita-nea, tady výsadkový modul Razz. Chystáme se přistát uvnitř perimetru,“ pronesl pilot do vysílačky. Jedinou odpovědí byl šum statické elektřiny. Pilot mrkl na kapitána. „Pořád nic.“ „No snad nás nesestřelí,“ pousmál se Garsho. Modul se vyhoupl nad údolí, v záři odpoledního slunce by měli spatřit věže komplexu. Ano měli. Jenže v místě nebylo nic. Doslova nic. Hlavní část komplexu jako by někdo vyřízl i s kusem země. „Vidíte to taky,“ vyhrkl překvapený pilot. „Do prdele,“ ulevil si Garsho a s otevřenými ústy zíral na dokonale vyříznutou díru v zemi. „Co budeme dělat?“ „Támhle přistaneme,“ ukázal už zase chladně uvažující kapitán. Na nejzápadnější straně komplexu stál hangár a malá přistávací plocha. To bylo to jediné, co z celého Wita- nea zůstalo. Pilot zamířil tím směrem. Tu se náhle před nimi zablesklo. Silný výboj energie zasáhl modul, usmažil většinu přístrojů i s pilotem, který dostal přímý zásah. Zemřel okamžitě, bezvládné tělo padlo na řízení a modul se střemhlav řítil k zemi. Garsho zareagoval okamžitě. Narovnal tělo od řízení a pokoušel se vyrovnat let. Když se mu to podařilo, objevil se proti němu náhle a bez varování Dóm krve. Velká budova sloužila k závěrečným zkouškám vyšších důstojníků Dorelgonské armády. Dóm krve byl dominantou Wita-nea. Garsho by přísahal na život své matky, že tu ještě před mrknutím oka nebyl. Strhl řízení prudce vpravo doufajíc, že se vyhnou. Noha mrtvého pilota, díky divokému manévru, prudce sešlápla pedál akcelerace. Motory zavyli a modul poskočil jako zdivočelý Vlkoň. „Do hajzlu, držte se tam vzadu,“ zařval kapitán, pokoušející se zabránit nejhoršímu. Další záblesk. Tentokrát se svezl po trupu modulu. Ne, tohle nebyl blesk. Ozvala se tupá rána, jak jeden z motorů odpadl a několik metrů za modulem explodoval. Venku se v ten okamžik setmělo. Výsadkový modul se roztočil kolem své osy, aby vzápětí dopadl na kamennou přistávací plochu, na níž původně mířil. Roztočený sklouzl až do hangáru a skrz zadní stěnu ven do lesa, kde se zaryl do země. * Adorey byl mladý elf z Tarezangu, elfského lesního města. Jeho matka zemřela, když byl ještě malý a protože Adorey vykazoval jisté magické schopnosti, dal ho otec na výchovu k Druidům stříbrného stromu. Celé své mládí Adorey prožil v Soumračném lese. Učil se zvládat své nadání. Nové dovednosti živlové magie i ovládání zvířat. Nyní doprovázel svého mistra Flaira, aby prokázal svou připravenost, stát se členem řádu. Během cesty si Adorey padl do oka s Cereborem. I pro něj byla výprava závěrečnou zkouškou jeho schopností, podobně jako tomu bylo u Adoreye. Cerebor byl sirotek. Kdosi ho jako čerstvě narozené dítě položil v peřince před Kirteiroszský sirotčinec. Malý amulet vyřezaný z pecky a dopis s jeho jménem bylo to jediné, co měl u sebe. Když se u něj projevilo nadání na magii, byl poslán do Ylazioru. Cerebor teď kráčel po boku Adoreye a velmi se zajímal o Druidy Stříbrného stromu. Znal jejich Kodex neutrality, podle kterého byli Druidové jen pozorovatelé a nesměli zasahovat do dění. Své schopnosti mohli použít jen v případě přímého napadení, což mladému mágovy přišlo neuvěřitelné. Překvapilo ho, že Adorey nezná historku o Odpadlících Stříbrného listu, kteří se při obraně Azdeirie rozhodli Kodex porušit. Flairovi se příliš nelíbil jejich rozhovor, avšak Adorey chtěl vědět víc, tak se ti dva nenápadně přesunuli na konec skupiny. Cerebor se nenechal dvakrát pobízet a ihned začal: „Když Orkové z Dolergonu zaútočili na Azdeirii, byli o pomoc požádáni i Druidové stříbrného stromu. Jenže oni to odmítli, protože jsou neutrální. Horda se dostala až ke Kirteirosu. Vypadalo to zle. Obránci měli v plánu zničit přírodní most, vedoucí k hlavní bráně. Most je jediná cesta do Kirteirosu. Byla to poslední možnost, jak město ochránit. Hlavní brána tehdy nebyla tak opevněná. Orky by dlouho nezadržela. Tehdy se několik druidů, kteří tou dobou bylo ve městě, zapojilo do boje. Zahnali orky a ti se stáhli dolů pod horu. Dál už to nejspíš znáš. Než se orkové znovu připravili k útoku, dorazili Raszsekové a Serahská legie.“ „Zajímavé,“ zamyslel se Adorey. „Podle mistra Flaira jsou Druidové Stříbrného listu zrádci našeho učení.“ „Možná,“ přidal se do jejich hovoru Arteros, který je už chvilku poslouchal. „Jenže díky nim má Kirteiros stále svůj přírodní most. A kdo ví jak by to dopadlo bez jejich zásahu. Když zaútočili komanda Ralszeků a Serahské legie, orky to překvapilo, ale teprve útok Kirteiroszké armády rozhodl bitvu. Bez mostu by se armáda Kirteirosu dolů nedostala.“ „Na tom něco bude,“ mračil se Adorey, „jenže tím porušili kodex neutrality.“ „Kodex neutrality,“ odfrkl si pohrdlivě Cerebor, „K čemu jsou vám všechny schopnosti, když odmítáte pomáhat.“ „To je pravda,“ přidala se léčitelka Tahery, „přijde mi sobecké nepomoci, když můžeš.“ Adorey mlčel. Věděl, že Cerebor a Tahery mají svým způsobem pravdu. Sám občas pochyboval o smyslu kodexu, jenže s Flairem, ani s ostatními staršími si o tom netroufal promluvit. Kodex, sestavený prvním druidem, byl v řádu nezpochybnitelným zákonem. * „Kapitáne Garsho... kapitáne!“ Ostrý zápach probudil Garsha téměř okamžitě. Otevřel oči. První co uviděl byla tvář zdravotníka Riala, který se nad ním skláněl. „Tfuj Riale, dej to pryč, smrdí to jak lejno.“ „Kapitán je vzhůru,“ křikl zdravotník a spěšně schovával malou nahnědlou lahvičku. „Hurá,“ ozvalo se za ním. „Mayro, ještě si musíš na velení počkat,“ uchechtl se Garsho, když spatřil věčně rozcuchanou hlavu svého zástupce, poručíka Mayra. „Momentálně jsem za to docela rád,“ vrátil mu Mayro úšklebek. „Co ostatní?“ obrátil se kapitán zpět na zdravotníka. „Ti tři noví jsou mrtvý, ten utržený motor jim doslova uříznul hlavu, Trig má zlomenou ruku, zbytek jen odřeniny.“ „Do prdele,“ zaklel, „odpočinková mise, vlastně skoro dovolená.“ „To vám řekl generál?“ kroutil hlavou Rial. Kapitán jen přikývl a vydrápal se na nohy, aby zjistil situaci. Modul se změnil v beztvarou hroudu šrotu, zevnitř vymalovanou krví nováčků. „Vítězství, nebo smrt!“ zasalutoval třem mrtvým a zbytek mužstva se v náznaku pozoru přidal. Eskadra pomsty byla vrcholem pro vojáky speciálních jednotek Dorelgonu. Sem se dostali jen ti nejlepší. Za normálních okolností jich bylo patnáct, ale poslední mise na Rynatu nešla úplně podle plánu. Než kapitán stihl doplnit stavy, byli vysláni sem. Garsho, ač hodností pouze kapitán, nepodléhal armádním velitelům, ale přímo válečné radě. „Eskadro, máte dvě minuty na vystěhování použitelných věcí z modulu. Pak se přesuneme. Mayro, vem si dva vojáky a prozkoumejte tu malou budovu vedle hangáru. Zřídíme si tam provizorní opevnění.“ Mayro se tedy v doprovodu dvou vojáků vydal k hangáru, zatímco zbytek skupiny vyraboval z modulu cokoliv použitelného. „Všechny přístroje jsou usmažený,“ hlásil o chvíli později desátník Vrio, který měl pověst technika, který s kouskem drátu a nářadím opraví cokoliv. „Nic podobnýho jsem nikdy neviděl.“ „Vysílačka?“ „Ta je spečená na škvarek. Naše komunikátory se zdají v pořádku, i když zatím neběží. Zkusím je dobít a rozchodit.“ „Dobře, ale až v té budově, nechci tu jen tak postávat, když nevím co nás sestřelilo.“ Mayro mezitím prohledal budovu, která byla takřka prázdným skladištěm a z okna dal kapitánovi smluvené znamení. Ten zkontroloval hromádku veteše zachráněnou z modulu a vydal tichým hlasem rozkaz: „Poberte ten bordel a poklusem za poručíkem Mayrou.“ Vojáci se rychle přesunuli do budovy, ve které se v rámci možností opevnili.  Komplex Wita-nea byl velká hranatá budova kousek odsud. Za ní na druhé straně údolí stál Dóm krve. Jinak bylo celé údolí pokryto trávníkem s občasným shlukem stromů a křovisek. Po obvodu pak stálo několik dalších skladišť podobných tomu, ve kterém se opevnili. Než Garsho stihl vymyslet co dál, ozval se z venku zoufalý křik. Od velké budovy běžela žena v šedém plášti. Když byla v půli cesty k nim, objevil se zpoza rohu velký strážní golem. Vojáci zaslechli typický kovový hlas. „Narušitel, narušitel.“ Mayro už sahal po zbrani, ale Garsho ho zarazil. „To je KNN jednotka. S tímhle,“ ukázal na Mayrův těžký kulomet, „ho akorát naštveš.“ KNN bylo označení pro obranného golema střední třídy. Se svým pancířem a výzbrojí by byl rovnocenným soupeřem i pro plně vyzbrojený výsadkový modul. Měl čtyři končetiny a uprostřed posazený zavalitý trup s oválnou hlavou. Trup byl složený z několika samostatně otočných kruhů nad sebou. Z každého kruhu čouhala nějaká zbraň. „Přece jí tam nenecháme zdechnout?“ „S tím co máme a na tuhle vzdálenost? Jsme bez šance.“ „Kapitáne,“ ozval se Vrio, „Modul měl dvě rakety. S tímhle,“ ukázal na malý displej na zápěstí, „můžu obejít zabezpečení a vystřelit je. Navádění nepůjde, ale můžu je odpálit na dálku. Znám přístupové kódy.“ „Křídlo s raketou, můžeme nasměrovat ručně,“ zaradoval se Mayro. „Dobře,“ povzdychl si Garsho. „Rial a já jdeme pro křídlo. Vrio ho pak odpálí. Mayro, ty skočíš támhle do tý jámy a spustíš palbu, to by ho mohlo na moment zaměstnat. Všechno jasný?“ „Ano,“ přikývli Rial a Mayro. Golem mezitím spustil palbu na nebohou vědkyni, které se však povedlo skočit do servisního kanálu, vedoucího kolem celého komplexu. Kanál ústil v díře, do níž se právě doplazil Mayro. Zapřel svůj těžký kulomet a spustil palbu na vzdáleného golema. Garsho, Rial a Vrio se zatím přesunuli k troskám modulu. Golem okamžitě opětoval palbu na Mayrovu pozici. Vzduchem létaly střely na obě strany. Stroj však po pár vteřinách vyhodnotil střelbu jako neefektivní a přestal střílet. Otočil střední část trupu a ozvalo se klapnutí. Mayro okamžitě pochopil o co jde. „Do prdele,“ zaklel a po hlavě skočil do servisního kanálu. Trig sledující boj z okna se rychle sehnul pro svou zbraň. Byl to protipěchotní granátomet. „Podrž to,“ houkl na svého spolubojovníka. Se zlomenou rukou by zbraň těžko udržel. Granát, vystřelený golemem, zasáhl hranu Mayrovy střelecké pozice. Exploze vrhla hromadu zeminy na všechny strany. Golem zaznamenal pohyb u modulu a otočil se tím směrem. Garsho s Rialem už nasměrovali křídlo s raketou směrem na golema. „Vrio, teď nebo nikdy!“ Křikl Garsho, sledující golema. „Dělám co můžu,“ vrčel technik a prsty mu tančili po displeji. „Jsme v prdeli.“ zahuhlal Rial. Z okna skladiště se ozval dunivý výstřel. Trigův granát zasáhl golema. Samozřejmě ho nijak zvlášť nepoškodil. To Trig věděl, šlo jen o to získat víc času. „K zemi,“ zařval vzápětí, když golem spustil palbu svého kulometu směrem ke skladišti. „Mám to,“ zvolal vítězoslavně Vrio. Raketa se se svistotem vydala vstříc golemovi. Těsně před ním, na pokyn z Vriova zápěstního přístroje, explodovala. Výbuch stroji utrhl trup a doslova vypařil přední končetiny. Garsho se radoval jen okamžik, než zahlédl rozstřílenou budovu skladiště a kráter po výbuchu v místě Mayrovy střelecké pozice. * „Do garčí prdele,“ odplivla si Wijerna, při pohledu na trosky hlásky. „Musím výjimečně souhlasit s tvým trpasličím slovníkem,“ mračil se Raghator. „Tohle někdo přežil?“ podivovali se Tahery a Zirae. „Vlastně to dopadlo velmi dobře, vzhledem k té spoušti,“ ozval se Wailard. „Pohřešují se jen dva strážní. Jeden z lovců je vážně zraněný a zbytek má jen pár boulí a odřenin.“ Flairo napřáhl ruku a zavřel oči. Chvilku tam jen tak stál, než se otočil zpět ke skupině. „Ti dva jsou mrtvý. Věž je zasypala.“ „Jak si můžete být jistý,“ podivil se Arteros. „Řekla mu to zvířata,“ odpověděl mu Adorey. „Cože?“ Kroutil nevěřícně hlavou Arteros. Nevěděl, jestli si z něj Adorey neutahuje. „Cítí živé tvory kolem. Dokáže naslouchat jejich pocitům, vidí to co oni,“ poučoval Adorey. „Mohl bych je snadno ovládat. Změnit je v bezduché loutky plnící mé rozkazy,“ dopověděl zamračeně Flairo. „Je lákavé a jednoduché, nechat se tou mocí unést. Proto je tak důležité řídit se naším Kodexem.“ „Jaké monstrum mohlo udělat takovou zkázu,“ změnil Cerebor téma hovoru. „Golem,“ odpověděl mu Raghátor. „Staří orkové vyráběli umělé tvory, golemy, kteří za ně vykonávali některé práce.“ „To je přes devět století,“ podivoval se Cerebor, „myslíte, že by tak dlouho vydrželi?“ „Kirteiros by je tu přece nenechal jen tak pobíhat,“ přidala se k pochybujícím Tahery. „Ani povznesení nebyli všemocní,“ vysvětloval Wailard. „Avšak já si myslím, že tenhle konkrétní golem přišel z Wita-nea. Jestli jsou zpět, znamená to nebezpečí pro celou Azdeirii.“ „Jeden golem?“ Podivil se Adorey. „Wita-nea byl výzkumný komplex orků.“ Začal vysvětlovat Raghator. „S jejich technologií se momentálně nemůžeme měřit.  Jestli se Wita-nea posunul v čase, může tam být celá skupina původních orků. Pokud by se navíc spojili s ostatními orky…“ „Jak to všechno víte,“ podivoval se Cerebor. „Od Maerta a několika dalších Strážců Atlantey, kteří prozkoumávali ruiny Waeligaru. Podařilo se jim najít a rozluštit nějaké zápisky.“ „Někdo by měl poslat zprávu Strážcům,“ vložil se do hovoru zamračený Flairo. „Dobrý nápad,“ pochválil ho Wailard, „pošlu své zástupce.“ „Wijerna je doprovodí,“ mávl Raghator na trpaslici. „My ostatní půjdeme k Wita-nea. Čeká nás dlouhá cesta. Doufám, že máte dost zásob.“ Wijerna v doprovodu dvou mágů se spěšně vydala zpět do Ylazioru, zatímco ostatní zmizeli v lese, stejnou cestou kudy šel golem. * „Trigu, ty magore,“ rozčiloval se na oko kapitán Garsho, „chceš se nechat zabít?“ Trig se rozhlédl po skladišti. „Vítězství nebo smrt.“ Všichni ostatní vojáci se pomalu drápali na nohy. Zdálo se, že nikoho golemova zběsilá palba nezasáhla. „Doufám, že Mayro měl taky takové štěstí.“  Vrio a Rial zatím odhrabali zem. Z kanálu se na ně šklebil nezraněný Mayro. „Mayro je v pohodě,“ houkl Rial na kapitána, který je sledoval od skladiště. „Čistá práce,“ usmál se Trig. V ten okamžik se z lesa ozval štěkot těžkého kulometu. Garsho zaslechl i typický strojový hlas. „Narušitel, narušitel.“ Do skladiště se zakousla salva střel. Vojáci padli rychle k zemi. Bohužel ne dost rychle. Garsho s Trigem stáli jako jediní u dveří, mimo dosah první dávky. Kapitán sebou praštil o zem hned při prvním výstřelu. „Všichni ven, musíme do kanálu.“ Trig se vyplazil ven, když se z lesa, mezi dávkami z kulometu, ozvalo typické klapnutí. „Do prdele, rychle ven!“ Zařval Trig. Jenže bylo pozdě. Granát dopadl otevřeným oknem dovnitř a explodoval. Výbuch odpálil střechu skladiště i s polovinou zdí. Vnitřek se proměnil v ohnivé peklo, které spálilo vše, včetně zbytku Garshovy jednotky. Kapitán s Trigem se zatím plazili ke vstupu do kanálu. „Do hajzlu, kde se tam ta mrcha vzala,“ klel o chvíli později, již v bezpečí kanálu Trig. „V komplexu se testovali celkem tři speciálně upravené KNN jednotky,“ ozvalo se za nimi.“ Kanálem k nim mířila mladá orkská žena, spíše ještě dívka. Vojáci na ní s prvním zvukem jejího hlasu namířili své zbraně, ale okamžitě si uvědomili zbytečnost takového gesta. „Zbraně dolů,“ zavelel kapitán. „Jsem kapitán Garsho, velitel Eskadry pomsty. Přišli jsme zjistit, co se tu stalo.“ „Jsem Naiala, můj otec je... byl vrchním velitelem Wita-nea,“ vzlykla dívka. „Pak by jste nám možná mohla, objasnit co se tu stalo.“ „Vy nic nevíte? Vždyť... vy jste z toho vojenského modulu, co nás tehdy poprvé zasáhl?“ Dívka se tvářila zmateně. Stejně jako kapitán. „Tehdy? Spadli jsme sotva před hodinou.“ „Možná pro vás to tak vypadalo.“ „Dobře, uděláme to takhle,“ zhluboka se nadechl Garsho, „dovedete nás k ostatním a cestou nám řeknete co víte.“ „Ostatní jsou mrtví.“ „Cože?“ Vyprskl Mayro. „Bylo tu sto vědců, ochranka, nejmíň dvakrát tolik vojáků v Dómu krve. To si neporadili s třema KNN jednotkama?“ „Je to složitější,“ špitla dívka. „Fajn,“ zavrčel kapitán, „Znáš cestu do muzea pod dómem?“ „Ano.“ „Co tam?“ Podivoval se Vrio. „Většina exponátů je, teda bejvala, plně funkční, včetně těžkých zbraní.“ „To je dobrej plán,“ usmál se Trig. Skupina se vydala na pochod spletí kanálů. Většina kanálů měla kulatý průměr větší než Mayro, který byl nejvyšší z jednotky. Zatímco vojáci pochodovali, Naiala začala vyprávět. „Byla jsem za otcem na návštěvě. Právě tu testovali zařízení na skoky časem. První skok byl naplánován na tři minuty, ale něco se pokazilo. Najednou se v perimetru objevil výsadkový modul.“ „Byli jste pryč několik dnů,“ doplnil kapitán, „proto nás vyslali.“ „Tak proto. Jenže vědecký technik provádějící experiment se vyděsil a provedl další skok bez předchozí kalkulace. Zařízení se přetížilo, poškodilo se několik obvodů, ale skok byl proveden. Mému otci se podařilo spojit s Dorelgonem. Všichni tam byli překvapení, skočili jsme dopředu o několik let.“ „Cože? To jsme jako v budoucnosti,“ Vyhrkl Vrio. „To by bylo to nejmenší,“ pokračovala smutně dívka. „Dál vím, jen to co mi řekl otec. Celý Dorelgon byl válečná zóna. Řádil tam nějaký virus, který měnil orky v krvežíznivá monstra, dokonce oživoval mrtvé.“ „To zní jak z nějakého levného hororu z holovize,“ uchechtl se Mayro. „Já vím, že to zní hloupě, ale je to tak. Pokud vím rada chtěla využít naše zařízení a skočit do doby, kdy bude virus pryč.“ „Koukám, že se to moc nepovedlo,“ zavrčel Garsho. „Nejdřív to vypadalo dobře. Vědci opravili zařízení. Jenže dorazili jen tři moduly. Byl proveden skok o padesát let. Pak o sto. Dvě stě...“ Dívka se rozplakala. „To je v pořádku, jen se vyplač děvče,“ objal jí Garsho. Posunkem dal pokyn ostatním a skupinka se zastavila. Nikdo však nepromluvil. Každému v hlavě zněla dívčina slova. Virus, skok o stovky let do budoucnosti. Na nic z toho je nemohl připravit sebelepší výcvik. * Údolí Wita-nea,“ vydechl ohromeně Raghator, když se před nimi, po několikadenní cestě lesem, rozevřel pohled na oválné údolí. Uprostřed stála velká hranatá budova. Na východ od ní byla obří kopule. „To je dóm krve,“ pronesl obdivně Wailard. „Kde se to tu všechno vzalo,“ kroutil hlavou Flairo. „Co to vlastně je?“ vyptával se Arteros. „Dóm krve byl místem, kde orkští velitelé museli prokázat, že jsou hodni velení. Dvě skupiny tu bojovali mezi sebou,“ začal vysvětlovat Raghator. Pak ho přerušil kovový hlas. „Narušitel, narušitel.“ Objevil se golem a okamžitě zahájil palbu. Wailard i Raghator pozdvihli ruce, aby vztyčili magický štít, který by je měl ochránit před deštěm střel. Wailard však nebyl dost rychlý a jedna střela mu prolétla rukou a srazila ho k zemi. Tahery a Zirae se k němu okamžitě sklonili, aby ošetřili jeho zranění. Raghator se mezitím snažil udržet svůj štít. Nebylo to nic snadného. Věděl, že to dlouho nevydrží. „Dostaň je pryč,“ houkl Cerebor na Arterose, který tu se svým mečem nemohl nic moc udělat. Cerebor sice zatím neovládal magický štít, ale správně vyslaná ledová střela alespoň na pár okamžiků kulomet vyřadila. „Musíme něco udělat,“ křikl Adorey. „Nemůžeme zasahovat!“ kroutil hlavou Flairo. Ozvalo se klapnutí, Adorey viděl oválný předmět, letící od golema, obloukem směrem na skupinu. „To nemohou zvládnout,“ blesklo mu hlavou a v ten okamžik se rozhodl. Telekinezí vymrštěný kámen zasáhl granát v půlce cesty. Výbuch nastal okamžitě, naštěstí i jeho účinky Raghator odvrátil. Na víc však už neměl sílu. „Né!“ křikl Flairo. Adorey už se ale zastavit nenechal. Propletl prsty z nichž vylétl malý kruh větru, který se vzápětí změnil v malé tornádo, které smetlo golema na zem. Cerebor vyslal ohnivou střelu, kterou s řevem následoval Arteros, aby do sraženého golema zabodl, na místo dopadu žhavé střely, svůj velký meč. Golemovo brnění, rozžhavené střelou povolilo a meč zajel dovnitř, kde zasáhl několik obvodů. Golem hluboce zavrčel. Arterose odhodil několik metrů a znovu se postavil. Jenže stroj byl poškozený. Když se znovu pokusil spustit palbu, cosi v něm zarachotilo a vzápětí explodoval. Dým se ještě ani nestihl rozptýlit a Raghator byl na nohou. Rozhlížel se kolem po dalším možném nebezpečí. Cerebor s Adoreyem se k němu přidali. Tahery ošetřovala otřeseného Arterose. Zirae obvazovala Wailardovu ruku. „Porušil jsi kodex,“ obořil se Flairo na Adoreye, „to bude mít následky, mohl bys být vyloučen.“ „Pokud je smyslem řádu nepomáhat, pak raději odejdu sám,“ zavrčel Adorey. Flairo se nadechoval k dalším slovům, ale Raghator ho přerušil. „Nechte si ty hádky na potom, musíme dovnitř těch budov. Jak jsou na tom ti dva?“ Obrátil se na léčitelky. „Pravá ruka chce klid, ale jinak v pořádku,“ hlásila Zirae. „Arteros je jen potlučený, ale nevidím nic vážnějšího,“ usmála se Tahery. „Vstávat Lorde Arterosi.“ „Víš co jsem ti říkal,“ zavrčel Arteros. „Toho lorda si odpusť.“ Tahery se chichotala, Cerebor s Adoreyem se na ní nechápavě otočili. „Dlouhá historie, třeba vám jí někdy povyprávím.“ „To ať tě ani nenapadne,“ plácl ji Arteros po zadku. „No tak jsme se pobavili a teď do práce,“ pobídl je Raghator, „Musíme to tu projít.“ „My zůstaneme zde,“ pronesl důrazně Flairo. „Já jdu s nimi,“ otočil se na něj Adorey. „To nemůžeš!“ „Musím...“ „Flairo,“ ¨postavil se Wailard, „je to jeho rozhodnutí.“ „Cesta k druidům se ti navždy uzavře.“ Adorey už nic neřekl. Flairo pohlédl na Raghatora a neznatelně kývl, ten mu  oplatil stejným neznatelným kývnutím. „Jdeme, Dóm krve čeká.“ * „Pokaždé jsme vyslali průzkumné golemy. Všude byli nemrtvý, města v troskách, bylo to strašné. Nevím kolik provedli skoků, ale pak došlo k hádkám. Vojáci mezi tím zajali nemrtvého a přivezli ho sem. Několika orkům se to nelíbilo, vzali zbraně z Dómu. Došlo k boji. Bylo to strašné. Nevím kdo vypustil ty KNN, ale tohle nejsou obyčejné stroje. Mají vlastní vědomí. Oni začali lovit všechny bez rozdílu.“ „Něco mi na tom nesedí,“ zarazil jí Vrio, „Jak to, že my jsme tu až teď?“ „Můj otec říkal, že vás zasáhl časový proud, nebo tak nějak. Nepamatuji si to přesně,“ odpověděla mu dívka. „On vypočítal dobu vašeho návratu a poslal Wita-nea právě tam. Řekl mi abych vás našla, když....“ Dívka se znovu usedavě rozplakala. „Chytrej chlap,“ chlácholil dívku kapitán, „Dostal tě sem.“ „Mě... měsíc, už... už na vás... čekám,“ vzlykala dívka. „Celou tu dobu jsem se skrývala v kanálech. Až dnes jsem slyšela pád vašeho modulu. Tak strašně jsem se bála, že jste po tom všem čekání mrtví.“ „Jsme tu,“ usmál se Mayro. „Já vím, povzdychla si Naiala, „jen tomu ještě nemůžu uvěřit.“ „Já myslím tu, jako tu,“ ukázal desátník na dveře označené nápisem “Výběr zbraní“. Mayro radostně otevřel dveře. „A sakra!“ Z místnosti se ozval zvuk roztáčeného kulometu, následovaný štěkotem této smrtonosné zbraně. Mayro dostal přímý zásah. Množství střel se mu zavrtalo do těla a odhodilo ho na protější stěnu servisního kanálu. „Mayro,“ vykřikl zoufale Garsho. Bylo jasné, že už mu není pomoci. „Narušitel, narušitel.“ „Utíkejte pitomci,“ zašeptal Mayro. V ruce držel odjištěný granát. Garsho chytl Naialu za ruku a dal se na útěk, opačným směrem, než odkud přišli. Vrio, Rial a Trig mu byli v patách. Golem zaslechl pohyb, avšak nevydal se do kanálu. Vyrazil opačným směrem. Umírající Mayro upustil granát, ozval se ohlušující výbuch. Čtveřice zatím doběhla na konec kanálu, který ústil na malé prostranství mezi Dómem a velkou budovou. Středem vedla cesta, lemovaná křovisky, na jejímž konci stál portál. „Sakra,“ zaklel Trig, „mít portálovou runu, jsme z toho venku.“ „Můžu obejít spouštěč,“ poklepal si Vrio na zápěstí s displejem. Portál vytvořili orkští vědci podle plánů z lodi, která u nich kdysi ztroskotala. Šlo o velký monolit, který se mohl spojit s jiným podobným monolitem kdesi na Atlantey a vytvořit jakousi bránu. Každý monolit měl unikátní sadu znaků. Stačilo je zadat a došlo ke spojení. Aby zabránili zneužití, přidali vědci ještě aktivační runu. Bez ní portál nefungoval. Runy měli jen nejvyšší představitelé armády. Když byli v polovině cesty k portálu, objevil se golem. „Narušitel, narušitel.“ Pronikavý hlas se odrážel od stěn. Stačilo mu udělat pár kroků a bude v palebné pozici. Už nebylo kde se ukrýt. „Vítězství nebo smrt!“ Zařval Trig a vrhl se vstříc smrtícímu stroji. Golem zareagoval rychle. Jeho kulomet se roztočil, ale Trig se kotoulem dostal mimo jeho cíl. Spadl při tom na svou zraněnou ruku. Bolelo to, ale to už mu bylo jedno. S granátometem ve zdravé ruce vyskočil a zasekl ho do golemova kulometu. Stiskl spoušť, současně s ním vystřelil i golem. Výbuch odhodil Triga, či to co z něj zbylo, několik metrů. Obě zaseknuté zbraně se prakticky vypařili. Vrio to sledoval s hrůzou v očích. „Portál!“ Zavelel Garsho a strčil do Vria. Golem, sražený k zemi se pomalu narovnal. „Riale krycí palba!“ Garsho s Rialem zaklekli za nízkou zídku a spustili palbu na poškozeného golema. Vrio s Naialou doběhli k portálu. Voják strčil svůj displej k malému otvoru na boku portálu, který sloužil k vložení aktivační runy. Golem identifikoval čtyři cíle. Kulomet byl zničený. Použití granátometu vyloučil z důvodu nebezpečí poškození portálu. Rozhodl se použít svou poslední zbraň. Vrhač ocelových šipek byl tichou avšak neméně smrtící zbraní. První střela zasáhla Garsha do nohy právě když se přesunoval blíž k portálu. Šipka projela skrz maso i kost a srazila kapitána k zemi. Krev se z něj řinula proudem. Naiala k němu přiskočila a snažila se mu zranění ovázat, aby zpomalila krvácení. „Uteč děvče!“ Odstrkoval jí. Golem poupravil svá mířidla. Druhá šipka vylétla a zasáhla Vria do krku. Šipka mu téměř ustřelila hlavu. Krev se rozstříkla všude kolem. Rial přeskočil zídku. Věděl, že musí upoutat pozornost na sebe, jinak by Garsho a Naiala neměli šanci. Se zuřivým křikem se rozběhl proti smrtícímu stroji. Vyprázdnil do něj celý zásobník. Golema to stálo tři šipky, než se mu podařilo jej zasáhnout. Adorey jako první uslyšel střelbu. Následný výbuch už slyšeli všichni. Oběhli malou budovu a spatřili tři orky krčící se u černého monolitu. Jeden byl evidentně zraněný. Nedaleko stál poničený golem. „Musíme jim pomoct,“ šeptali Tahery a Zirae. „Raghator nic neřekl. Okamžitě se rozeběhl k monolitu následován Cereborem a Adoreyem. Wailard s ostatními zůstali pozadu a bedlivě sledovali okolí. Náhle cosi prosvištělo vzduchem. Orkovi, zběsile pálícímu na golema, padla hlava a všude kolem vystříkla krev. Raghator vyskočil. Magií posílený skok ho přenesl přes monolit. Golem ho zpozoroval. Vyhodnotil muže jako největší hrozbu. Vyslal další šipku. Šipka vylétla k cíli, ale místo aby prolétla hlavou nově příchozího, zastavila se těsně před jeho pozvednutou rukou. Golem sice znal čtvrtý rozměr, avšak neznal nikoho, kdo by dokázal pomocí čtvrtého rozměru takto manipulovat s okolím. Ani nevěděl, že tito nově příchozí nazývají tyto schopnosti souhrnně magií. Nedostal ani čas analyzovat tyto nové skutečnosti, neboť po boku podivného cizince se objevili další dva. Cerebor na golema vrhl ohnivou střelu. Adorey pozdvihl ruce. Z nich vyšlehly klikatící se blesky. Energie blesku se nakonec stala golemovy osudnou. Zkrat, který způsobil blesk, odpálil jeden z granátů přímo uvnitř golema, což ho roztrhalo na kusy. Tahery a Zirae se okamžitě vrhli ke zraněnému orkovi. Naiala je vyděšeně sledovala. Nejprve je k němu ani nechtěla pustit, ale Raghatorova slova jí uklidnila. „Pomoc mi,“ pronesl lámanou orkštinou. Wailard, jehož orkština byla mnohem lepší, Naialu vyzpovídal, zatímco Tahery a Zirae se činili na jejím společníkovi. „Říká, že jsou jediní přeživší,“ obrátil se po chvíli Wailard na Raghátora. „Můžeme jí věřit?“ „Je dost vyděšená, ale myslím že ano.“ „Pak by jsme se měli vydat zpět. Pošleme sem další výpravu.“ „Souhlasím, vezmeme tyhle dva k nám.“ „Jak je na tom ten ork?“ Tahery se obrátila na dvojici, „má přerušenou kost, rozhodně si v dohledné době nezatancuje. Jinak se zdá v pořádku, i když ztratil hodně krve.“ Wailard tedy vysvětlil Naiale, že je odvedou do bezpečí, zraněného Garsha naložili na nosítka a zamířili na nejbližší hlásku, odkud je koňský povoz dopravil do Ylazioru. Tam už na dvojici orků čekali Strážci Atlantey Maert a Crok. Po jejich odchodu z Wita-nea se na hlavním velíně rozzářil informační displej... ____________________________________ projekt “KNN Y1“ terminován... reaktivuji program “Válečné hry“ aktivuji Dóm krve... aktivuji projekt Očista ____________________________________ ...Buď zdráva Naialo ...terminuji program šéf … odstraňuji složky třináct, dvacet tři, čtyřicet tři poté displej zhasl a s ním i několik dalších v místnosti.