Noregosh a Drongyr Sepsáno dle vyprávění koboldího náčelníka Skwika (určeno jen pro zasvěcené) Atlantey patřila kdysi celá orkům. Tři rasy, tři říše, tři ideologie. Ve snaze získat převahu nakonec málem zahubili vše živé. Podivný virus z jiného světa, který dokázal ovládnout živé i mrtvé. Tito nemrtvý ghoulové měli jediný cíl, rozšířit své řady. Nemrtvá nákaza nakonec ovládla celý kontinent. Přeživší orkové všech tří ras našli nový domov v Niturii, zemi rudých orků. Tehdy se objevil Gorn. Samozvaný modrý bůh. Přesvědčil orky, aby se vzdali veškeré techniky a vedli prostý život. Postupně získal mnoho stoupenců. Těch několik, co se dokázali vymanit z jeho vlivu tvrdili, že ovládá a mění mysl všech kdo se ocitnou poblíž. Po několika stoletích přistáli u břehů Niturie podivné, bledé bytosti… lidé. Poloostrov na kterém přistáli byl místem, kde nebyl Gorn považován za spasitele. Ano byli tu samozřejmě jeho kněží. Nikdo si nedovolil veřejně vystoupit proti němu, avšak víra tu nebyla tak silná. Žili tu převážně potomci obyvatel ze ztraceného kontinentu. Když se dozvěděli, že nebezpečí nemrtvé nákazy pominulo, naučili se stavět od lidí velké lodě a vyrazili do své bývalé domoviny. Zelení přistáli u břehů své bývalé domoviny, kde svedli boj s novými obyvateli. Ti je nakonec donutili ustoupit do Kelamských bažin, kde kdysi stálo jejich posvátné město. Od té doby o nich nemáme mnoho zpráv. To šedí měli větší štěstí. Ruiny hlavního města jejich předků byly opuštěné. Žila zde jen malá komunita nás Koboldů. Orkové pro nás byli jako bohové, vždyť to byli oni, kdo nás před staletími stvořili. Jejich genetické úpravy nás obdařili vědomím. Dobrovolně jsme se stali jejich otroky. Nově vzniklá říše ovšem nebyla vůbec jednotné. Válečná rada se nakonec rozdělila na dva tábory. Válečný lord Gorghrag chtěl pokračovat dál. Napadnout postupně ostatní nové říše a vzít si domovy předků zpět. Na jeho stranu se přidali i Gornovy kněží, kteří nechtěli přijít o svá privilegia. Naproti tomu Dronthar tvrdil, že válek již bylo dost. Tvrdil, že orkové se musí poučit z chyb předků a jít cestou míru a přátelství. Tento znovuzrozený kontinent už podle něj nepatřil jen orkům. Chtěl též omezit moc Gornových kněží. Tito dva váleční lordi, byli nejprve dobří přátelé. Právě pod jejich vedením Orkové připluli do své domoviny. Jejich názory z nich nakonec udělali nesmiřitelné nepřátele. Prapodivnou shodou náhod se jejich potomci Drongyr a Noregosh setkali na výpravě, která oběma velmi změnila život. Prakticky celý současný Dorelgon se rozprostírá na troskách hlavního města předků. Orkové pořádali výpravy na místa, kde doufali v nalezení prastarých technologií. Sever Dorelgonu byl jakýmsi centrem vědy, kde se kdysi shromažďovalo veškeré vědění a právě sem byli vysláni. Výprava měla od počátku problémy. Divoká zvěř, jedovaté rostliny i samo počasí, jakoby se proti nim spiklo. Nakonec je napadlo několik golemů, strojů prastarých orků. Drongyr zachránil Noregosh před jistou smrtí, avšak oddělili se od hlavní výpravy. Tři dlouhé týdny strávili spolu, odkázáni jeden na druhého v nebezpečné krajině. Není divu, že je tato událost tolik sblížila. Nakonec, se jim podařilo vrátit zpět ke své skupině. Bylo však už téměř pozdě. Dva Gornovy kněží, kteří se též účastnili výpravy, během noci povraždilo většinu přeživších. Zůstali jen dva poslední vojáci a Noregoshina služebná, kteří se z posledních sil bránili fanatickým zabijákům. Příchod Drongyra s Noregosh rychle ukončil jejich běsnění. Po tomto incidentu a vzhledem ke zjištění, že Gornův řád stál za většinou nehod provázejících výpravu, rozhodl Drongyr o ukončení výpravy. Přenocování v nedaleké budově, před návratem nakonec stálo za prakticky jediným nálezem celé výpravy. Místo bylo jedním z tajných archivů a přesto, že většina dokumentů byla dávno zničená, nalezli několik záznamů o tréninku zvláštními schopnostmi nadaných jedinců, nazývaných EX-Ork. Nakonec sama Noregosh našla podivnou poničenou knihu s názvem Necromancia Thau. Cestou zpět byli opět napadeni několika velkými šelmami a nakonec zůstali jen Drongyr a Noregosh, která fascinovaně studovala prastarou knihu. Dvojice se mezitím do sebe zamilovala, Drongyr se tak nechal ošálit a na naléhání své milé zatajil před radou existenci knihy. Zároveň se snažil Noregosh odradit od studia knihy. Ta však byla knihou posedlá. Oživení a ovládání mrtvých, různé podivné elixíry a experimenty jí fascinovali. Zoufalý Drongyr se nakonec obrátil na jejího otce. Rozhořčený Gorghrag nejprve nechtěl nic slyšet. Nakonec však pochopil, jaké nebezpečí kniha skrývá. Dříve než však stihl zakročit, objevila se skupina lidí a trpaslíků z Azdeirie. Jakmile se válečná rada dozvěděla o Azdeirii, začali přípravy na válku. Noregosh už tou dobou znala mnoho tajemství nekromancie. Objevila v knize zašifrovaný vzkaz, s odkazem na místo, kde se ukrývá vzorek viru Korboi´lan.. Místo odkud pocházel autor knihy. Toto místo se nacházelo na území Azdeirie, v místě kam se chystala horda k útoku. Nabídla tedy válečné radě své magické dovednosti, rada ji přijala. Jako žena se však nemohla stát generálem, proto zasvětila do svého plánu bratra. Ten měl vést jednu ze tří skupin vyslaných k napadení Azdeirie. Zpočátku šla válka dobře, horda postupovala bez větších potíží. Skupina Noregoshina bratra byla ponechána v záloze v údolí Wiros, kde měli střežit cestu zpět. Oba sourozenci měli jiné plány. Po nalezení Waeligaru, původního místa kde byl zkoumán virus Korboi´lan, začali se sérií pokusů na zajatcích i na členech vlastní armády. Drongyr, který byl druhý ve velení se o všem dozvěděl. Rozhodl se ukončit jejich běsnění. Když zabil jejího bratra, uprchla Noregosh do zničené trpasličí pevnosti Khal hiolrad. Azdeiria mezitím přešla do protiútoku a zatlačila hordu zpět. Mnoho orků padlo. Sám Drongyr byl téměř zabit v souboji s velitelem Serahských legií. Nakonec se mu ho podařilo zabít. Na jeho místo nastoupil nový velitel. Zraněného Drongyra ušetřil, čímž prakticky válku ukončil. Drongyra jsem pak zachránil já. Nebýt mého včasného léčení, Drongyr by nejspíš nepřežil. To nejhorší nás ovšem čekalo po návratu. Válečná rada hledala viníky katastrofálního selhání. Drongyr se zdál být dobrým obětním beránkem. Bez podpory otce, který zemřel v průběhu války, se rozhodl riskovat vše. Předstoupil před Radu s pravdou. Vznesl obvinění proti Noregosh a jejímu bratrovi. Jejich otec Gorghrag chtěl Drongyra co nejrychleji umlčet, ale právě jeho nenávistné projevy nakonec vyvolali vlnu nevole mezi orky. Pro některé členy rady, kteří dosud pouze skrytě souhlasili s ideály Drongyrova otce to byla poslední vzpruha. Během několika dnů se z Drongyra, odsouzeného k smrti za zradu, stal hrdina bojující za lepší Dorelgon. Gorghragovi přívrženci měli sice převahu, ale odsoudit Drongyra v dané situaci, mohlo vyvolat mnohem větší bouři mezi orky. Rozhodli se ho proto raději osvobodit a odsunout na nějaké místo mimo hlavní ležení. A tak zatímco Noregosh je pohřbená v podzemí Khal hiolradu, z Drongyra se stal generál střežící jedinou cestu mezi Azdeirií a Dorelgonem. Zde v táboře daleko od Válečné rady, na dohled Khal hiolradu, tajně pokračuje v tom, co začal jeho otec Dronthar, který, jak již bylo zmíněno, zemřel během války za velmi podivných okolností.